Pro všechny z vás, kteří se nemohou zúčastnit půlnočního prodeje hry jsme připravili další soutěž. A tentokrát si cenu můžete vybrat sami.
Vítěz kategorie si může vybrat jeden zaklínačský předmět z té hromady na fotografii níže nebo tričko. Klíčenka je balená v černém pytlíčku s logem vlka.
Soutěž probíhá od zveřejnění článku do úterý 19.5. do 08:00 (rozhoduje datum u daného komentáře).
A jaké vlastně budou soutěžní kategorie?
1) Nejdelší rýmovaný komentář na téma Zaklínač (prostě básnička)
2) Nejoriginálnější rýmovaný komentář na téma Zaklínač (zase básnička)
3) Nejhezčí milostné vyznání ženské postavě ze Zaklínače 3 dle vlastní volby (tohle už nemusí být básnička)
Total 12 Votes
2
10
Tak trochu jiné milostné vyznání:
Nilfgaardská seznamka:
Muž(nutno podotknout zaklínač), zaopatřený, hledá dívku ve věku 20-35 let (u čarodějek 50-250let), svobodnou, tolerující občasné zálety a párty s nejmenovanými trubadúry. Mohu nabídnout stylové 3+1 na Kaer Morhen, stálou ochranu, znalosti ohledně alchymie a výrobu trofejí nad krb. PS: S vycpanými bájnými tvory nemám problém, ale větší než jednorožec do bytu neberu!
To se mi líbí!
Trochu hodně jiné, ale tohle jsem neměl na mysli při vyhlašování soutěže. 😉
Zaklínač, ó zaklínač
Srdcí žen lamač.
Bílý vlk je jeho jméno,
nestvurami obáváno.
Klepna, gryf či stryga
pro něj žádná výzva.
Jeho meče ostré jsou,
hlavu tomu useknou.
Rychlost jeho oře velká,
ostatními nevídaná
Divoký hon už je tady,
lidmi všemy obávaný.
“Vyznanie“
Drahé a milované Triss a Yennefer, moje najväčšie lásky,
priznávam, verný som vám nebol a robil som vám vrásky.
Nerobili ste si ilúzie, viete dobre aký som,
naháňal som každú sukňu elfím lesíkom.
Yennefer tys mi drahou bola kým som svoj život pamätal,
tvoje zmyselné telo a havranie vlasy som miloval,
tvoju temperamentnosť a ješitnosť zbožňoval,
však jemne som sa i pod papučkou držať nechával.
Triss, teba zas zbožňoval som, keď som prvý svoj život zabudol,
keď som sám bol, pri tebe mi život osladol,
Chránilas mi život môj skrz tvoje kúzla,
miloval som keď sa mi po tvojej pleti ruka skĺzla.
Avšak drahé damý, ženy, moje múzy, sladké devy,
kto som ja bych mal právo vybrať si z vás sťaby ste odevy?
Milujem vás obe celým srdcom, každú v jak živote inom,
ale kým vám budem nablízku, vystavené budete zločinom.
Preto tento biely vlk nedá sa vám ochočiť,
a na domáceho psa nenechá sa premeniť.
Budem vás v srdci obe navžďy nosiť,
životom svojim nesmiem vás ohroziť.
Dávam vám sbohom týmito slovami,
ja na veľké reči nie som, Marigold pomáhal mi.
Keď Geralt svoju púť znovu začal,
vidlák mu jeho pamäť zmazal
Nespomenul si už na krásnu Yen,
akurát Javed v ňom vzbudil hnev.
Ako ho krásna Triss zočila,
vášeň sa v nej znovu zrodila.
Geraltovi stála po boku ako mohla,
a Alvinom dávna moc pohla.
Geralt mal vtedy dilemu veľkú,
komu nechá žriedlo moci v merku.
Milej Shani a či Triss krásnej,
bolo to na každého úvahe vlastnej.
Geralt znova vášňou k Triss zahorel,
v posteli však nejednej vyhovel.
Väčšia starosť trápila Geralta z Rivie razom,
či pomôcť planúcej ruži a či elfom.
Alvinovi skoro ako otec bol,
no však Geraltovou rukou podľahol,
dozvedel sa to však neskoro a smútok ho bral,
keď Jakubovi de Aldesberg amulet z tela vzal.
A tak ešte predtým veľký zaklínač, Geralt z Rivie,
po porážke Javeda ešte mutantov zabije.
Až tam znovu ukázal sa Divoký hon,
ktorý ešte len prenasledovať bude on.
Čas na báseň veru kráti sa mi,
tak druhý diel zhrniem iba s mierou asi.
Geralt obvinený zo smrti kráľa Foltesta bol,
aby dokázal nevinu, prvého vraha dostihol.
Letho ťažko povedať či smrti zaslúžilý Geraltovou rukou bol,
Geraltovi Yen pripomenul a že sa o ňu staral pred ním načrtol.
Geralt musel zvážiť či meč vytasiť,
alebo sa s nepriateľom vodkou pomeriť.
Medzitým však aby Letha z Gulety dostihol,
Flotsam, Vergen ba i Loc Muinne prešiel on.
Zasa mal Vědmák Geralt veľkú dilemu,
Iorweth alebo Roche a krásna Ves pomôže mu?
Tak či onak zlá vôľa a intrigy ho čakali,
keď si Philippa Eilhart s Cynthiou na neho počkali.
Saskia dračica nie len obrazne ale doslova ňou bola,
v moci zlej čarodejky v tele draka oheň pľula.
Ani kráľ Henselt, nenažraná to sviňa, neuľahčil mu to veru,
a tiež princ Stennis pokoj v spánku mu berú.
Ako inak, všetky tieto strasti hrdina náš poriešil,
kým sa Marigold vo Vergene so Sukubou pelešil.
Vďaka patrí aj jeho verným priateľom však len,
Triss, Zoltan, Marigold a nakoniec i Yarpen.
A na ďalší jeho osud zvedavý som sám,
kým si jeho rukou trojku nezahrám.
Zvedavý som ako Geralt Divoký hon zdolá,
a či pri tom náhodou i sám neskoná,
taktiež sa neviem dočkať ako sa to s Triss a Yennefer vyvinie,
ktorá z nich si nakniec Geralta odvedie.
Ako sa Biely vlk a Ciri spolu zvítajú,
komu spoločne zadok nakopú.
Bojím sa aj predtáv kam až siaha ruka Nilfgaardu,
možno aj samotný Emhyr var Emreis schytá pod bradu.
Tak na záver len poviem, že na toto dobrodružstvo sa veľmi teším,
a tak túto báseň o slávnom Geraltovi z Rivie ukončím.
Nebudem už básniť a rýmy ďalej smoliť,
ešte by si ma mohli s Marigoldom zmýliť.
(Zkusím to ještě na jedné frontě)
Dlouho o sobě vím, že jsem bisexuálka, ale od chvíle, co jsem Tě spatřila, jsem dokonce Trissexuálka…
Tak tohle mě fakt rozesmálo 😀
V prstech stínů soumrak se rozplývá,
měsíční záře zlo probouzí znovu,
tichý krok lesem se v temnotě ozývá,
Bílý vlk nespí, je připraven k lovu.
Čerstvá je stopa, ve vzduchu je chlad,
zákeřné bytosti ve skrytém voji.
Spoutány prokletím – po duších hlad,
Gwynbleid je ve střehu, připraven k boji.
Jen stříbrná čepel vznáší se nocí,
ve zběsilém tanci, kde není sál.
Přízraky mizí, jsou zbaveny moci.
Zaklínač Geralt zas putuje dál.
Kontroluju poštu,
už je to tady.
Sotva čtení dočtu,
sebíhám schody.
Pošťačka byla líná jak veš,
nechtělo se ji u nás zvonit,
tak honem na poštu běž
a přestaň slzy ronit!
Cesta však nekonečná se mě zdá,
co si jen počnu.
Ta paní z pošty byla fakt zlá,
proč tam zaměstnávaj takovou kvočnu.
Nakonec přeci jen balíček držím v ruce,
teď naopak spěchat domů jsem nucen.
Hru instalovat dávám,
dnes řeknu NE limonádám.
Energy drinky budou se pít,
sousedům od vedle nezbude než jen klít.
Až Zaklínače dlouho do noci budu hrát,
a na noční klid z vysoka sr*t.
Vždyť čekal jsem na tuto chvíli přestrašně dlouho,
a umírám po tomto dobrodružství nesmírnou touhou.
Ale co se to děje, vypadl nám proud!
Čez proradnej, už jsem měl do děje pořádně vplout.
Tímto tato báseň končí,
v pokojíčku po tmě sedím,
se vzlykem se s vámi loučím
a na obal od hry smutně hledím.
Už nechci se koukat na porno každou noc,
zaklínači bondul bys mi moc.
Zaklínači všechno máš,
draky, meče, Yennefer, všechno mi dáš,
ale babu jagu tu si nech,
na takový já mám pech.
Každé ráno, když převalím se na bok
spatřím jednu podávat mi mok.
Mok je sice dobrý
ale já musím být rychlý,
nebo skončím v pasti
jako Ciri v Zaklínači.
A to by bylo neštěstí,
protože bych neměl to štestí,
hrát od rána do noci,
zaklínače bez pomoci.
Hlavně Yennefer to je kočka
především když hází očka.
Nikdy bych jí nevyměnil za jagu
a už vůbec ne za strigu.
Strigi ty já nemusím,
radší klávesnici si připravím.
Myš jak bys smet,
přece nejsem kmet.
Gamepad já nemusím,
též kuším nefandím.
Kuš zaklínač nenosí,
stejně tak neběhá bosí.
On totiž meč nosí,
s nímž neprátele kosí.
Ničeho se nebojí,
před vším obstojí.
Proto ženy jsou z něj paf,
rychle penis do nich vprav, =D
ale bacha si dej ,
Yennefer podezření nedej.
„Co si vzácní páni ráčí?“
„Dnes si dáme koule dračí!“
Hostincem zazněl tichý vzdech:
„Jste tady všem na posměch.“
„Ukažme mu, ničemovi,
ať vidí, jak k hrdinovi, chovati se má.“
„Marigolde, moc jsi pil,
pořád by ses jenom bil.“
„Leč Geralte, tenhle kmán
drze zachoval se k nám.
A k urážkám právě vyřčeným,
muž se staví s mečem taseným.“
„Básníku, vždyť tys jen povaleč,
jakpak bys chtěl tasit meč?“
„Mým mečem, zde, můj přítel jest,
tak slibuje mi na svou čest.“
„Marigolde! Pomátl ses dočista?
Čeká na tě temná očista.
Kde bys byl, ty mameluku
kdybych já nebyl po tvém boku?“
„Přestaňtě se hašteřit,
chceš bojovat, či láteřit?“
Zní zvuk zbraně z pochvy tažené,
chlupy všech jsou jak mražené.
Kmán obchází kolem,
vědmák krčí se za stolem.
V tom nečekanou rychlostí,
zpoza stolu se vyprostí.
Čepele řinčí, duní kov,
vytéká krev, a nebo pot?
Po krátké chvíli, plné ticha,
vzdává se kmán, těžce dýchá.
Potom Geralt – Bílý Vlk,
udedl ke stolu – a sál zmlk.
„Co-copak si páni ráčí přát?“
„Jen něco k jídlu, a pak spát.“
Je brzké ráno – devatenáctý máj –
ranní máj – Zaklínače čas.
Geraltův zve ku honu hlas,
po předlouhé době zas můžeme hrát.
Po mnoha týdnech a mnoha dnech,
sběratelské edice otevřem
pak srdce zaplesají všem.
Však vysoké nároky – tichý vzdech.
Mé milé dítě, v kolíbce spící,
Ty nemáš zdání, co běží hlavou, tvé matce bdící.
Když potakala tatínka, už je to pár let,
Jak jí tatínek a zaklínač proměnil jí svět.
To byl tehdy počítač, dobrý jen na pouhý referát
A já ti teď povím, jak jsem začla na něm hrát.
To tenkrát jsem si levou ruku roztříštila na třikrát,
Dvě dlouhé noci já nemohla vleže spát.
Tak jsem jen u stolu seděla, do noci tiše úpěla,
Prstíčkem jedním na icq zprávy klepala.
Táta přines Zaklínače a nainstaloval mi ho do počítače.
A povídá: „To můžeš hrát jen myší jednou rukou, cílová skupina týhle hry jsou chlapy kolem padesátky, takže je to celkem inteligentní hra s dobrým příběhem. Pomáhá to zapomenout na bolesti. Zaklínače jsi četla, tak můžeš honit děvky po Wizimě!“
Matka sedí , nedůvěřivě na počítač hledí,
Opatrně myškou po hlavním menu rejdí…
Hraje hodinu, dvě, čtyři, deset, patnáct, dvacet, padesát,
Pak se téměř v bezvědomí odplazí do postele spát.
A tak máma začala na počítači hrát
A hrála jak o život, když těhotná nemohla v noci spát.
Já měla plán, divoký hon měl vycházet,
Přesně v den, co já měla na mateřskou odcházet.
Ta radost, to nadšení , to veselí,
Jak matka poslední okamžiky osamotě progemblí!
Jenže ouha, jak když se obloha mračí a je zataženo,
Připadá mi zpráva, že vydání je odloženo.
Stejně si mláďáko na svět spěchalo,
I kdyby to bylo to vyšlo, mámě bys šanci hrát nedalo.
Když už tě mám, vůbec to nevadí,
Matka si mláďátkem poradí.
Kočár a řvoucí dítě, to je zbraň! A co dítě nepřeřve, to poblije,
Však ona si máma stebou na půlnočním předprodeji cestu probije!
Jenže ouha, co se stalo,
mláďátko se porouchalo!
Takže žádné fronty, žádné boje, žádné noční procházky,
Chirurgové na Motole, vyměnili ti součástky!
Tak tě tu budu houpat a když přestaneš ječet budu i spát,
O všech těch tričkách, klíčenkách a akcích si nechám zdát.
Ale jedna věc, tyhle všechny smutky přebije,
Že s operací jsi porval a zotavuješ se, jak Geralt z Rivie!
Yen ach Yen, za tebe jsem ochotný položit duši jen.
A i tehdy by to bylo málo.
Poskrovnu vzpomínky nechám v ohni plát, však za víčky mráz se mi vkrádá.
Kolik, řekni kolik mě to v tvém lůně vlastně stálo a zdali mě máš alespoň trochu ráda…
Nad ranním tichem vznáší se opar minulé noci,
sen předešlého vzdechu, jenž míjím v nedohlednu.
Málo je někdy více a více někdy málo.
Řekni kolik, kolik mě to v tvém lůně vlastně stálo…
Doživotí drahá, věčnost v prázdnu.
Vyhnanec bez vyznání, trhám lvům hlavy bez i s pomyslnými korunami.
Bílý vous zdobí mi tvář a po nocích vyji s vlky v náhodný osud a osudné náhody.
Kápě halí šarlat na mých rtech, kráčím kamenným mořem, však v nohách naše prokletí.
Zůstal jen popel na duši a pečeť na srdci.
Nepříteli hold, nenávisti sny.
Tak mi řekni Yen, zda nic je víc, než vše čím jsme byly.
Ta polámaná těla.
Řekni zda bys…zda bys mě…ty víš…
Tentokrát už navždy…chtěla…
Poslyšte příběh! Budu vyprávět sám,
O jednom muži, co dávno ho znám!
Jaké má poslání, neví ani on,
Však jeho osudem je Divoký hon.
Nejednou ztratil vše, co jenom měl,
Vždycky však bojoval, za to, co chtěl.
Pro krásu žen získal nejeden šrám,
Nechal se lákati ku hříšným hrám.
Na cestách klikatých, když rozhodnout měl,
Vždycky si vybíral ze dvou různých zel.
Život mu mnohá zranění připravil,
Avšak náš zaklínač vždycky se zotavil.
Poslyšte příběh o Geraltu z Rivie,
Mohu vám prozradit, jaký on vskutku je.
Nikdy mi nepřestal být dobrým přítelem,
Spolu jsme prošli si lecjakým svízelem.
Zrovna teď, naposled, než cesty rozběhly se
Zase mě zachránil, bych zůstal v jednom kuse.
Pro pár slov napsaných, co jen pravdu zrcadlí,
Chtěli být kaedwenští na Marigolda věru zlí.
Můj nejlepší přítel mě zavčasu varoval,
V Oxenfurt vzdálený včas jsem se uschoval.
I o dalších věcech zůstal jsem zpraven
Tak jsem je sepsal, jsa po cestě znaven.
Poslyšte příběh, o Bílém vlku snad
Jenž obelhal smrt, a mezi nás opět vpad.
Nemohlo dojít k lepšímu shledání,
I když dál čeká nás předlouhé pátrání.
Na cestě za štěstím nebude nikdy sám,
Na to vám při loutně slavnostně přísahám.
Má jenom přátel pár, ti kroky s ním svázali
Své nudné životy zapadnout nechali.
Kdo jenom na chvíli cestu s ním spojí
Nesmí se diviti žádnému boji.
I když si starostmi život svůj obdařují
Pro Geralta z Rivie ničeho nelitují.
Ač nejsem zastáncem vznešených proroctví,
Co čeká na konci, kdopak to vlastně ví?
Jak rád bych věřil ve šťastný konec,
Kdy v náruči lepých děv mi zazvoní zvonec…
Sepsáno v Oxenfurtu bardem Merigoldem během překotných událostí v Horním Aedirnu
Marigoldem… Já věděla, že se mi tam někam zatoulá aspoň jeden překlep.
Všechny stvůry třeste se
Geralt s Klepnou na kopytech vás roznese.
Stříbrný meč se zaleskne
v tom hlava bestie na zemi octne se.
A po tvrdě odvedné práci
Geralta kdejaká vesnická žíňka osedlá si.
Geralt však jen jednu lásku má
tou jest Yennefer z Vengerbergu kterou každý zná.
A když žádná děva nenajde se
se Zoltanem u piva zábavy kopec uděje se.
Lov v bažinách
Tajemným lesem bloudím,
prodírám se bažinou.
Své temné oči mhouřím,
nad zčeřenou hladinou.
Tu slyším v dáli zvuk,
po pochvě stříbro píseň pěje.
Je to snad utopenců hluk?
Adrenalin už mé tělo hřeje.
Tak se brodím dál při měsíčku,
pro jistotu lektvar si dám,
nyní vidím každého flíčku,
kterého na kazajce mám.
Neprostupná tma se vzdává,
Kočka nikdy nezklame.
Jako když ploutví na mne mává,
v dáli vytesán Dagon z kamene.
Ah, toť jen oltář rybolidí,
a na obzoru šikmá věž.
Po čem se ten Kalkstein pídí,
snad slíbená suma není lež.
Znovu ten zvláštní skřek!
Už začínám tušit.
Kdo by to byl řek,
začne mi srdce bušit.
V dáli svá křídla roztahuje,
Královna wyverní, celá rudá!
Už mne ten lov unavuje,
můj meč si jí podá!
Obezřetně našlapuji,
a v tom bleskový výpad,
Ihned piruetou odstupuji,
Wyverna začíná sípat.
Kděž to jak by síly nabrala,
pařát se mi před obličejem mihnul,
Však s tím na stříbro se mi narvala,
A já se k ní pomaličku vinul.
Nezbývá nic jiného,
než hlavu od těla oddělit.
A vydávat se za zaklínače skromného,
lovčím se nechat odměnit.
Za zlámanou grešli,
tak končí další den.
Dlouhou cestu s Klepnou jsme ušli
A znovu byl krk můj nastaven.
Myslím, že nění třeba komentovat a každý si jistě vzpomene:-)
Pre Ciri
Keď životom som blúdil sám a bez cieľa
a v temnote svoju dušu mal,
prišla si Ty, iskra môjho plameňa,
ten žiar, moju lásku k tebe rozpútal.
Zmenila si moje cítenie,
už viem, čo je to milovať.
A tak nepoznám len bezhlave bdenie,
nechcem sa Ťa nikdy vzdať.
Keď som Ťa prvý krát zazrel,
vedel som, že to budem ťažké mať.
Tvoj hlas mi v hlave znel,
ale nemohol som bojovať.
Ciri, krásne to meno , musel som ta mať,
alebo čakať, kým nestane sa zvrat.
Až nakoniec si prišla, tak nastal môj čas,
útočil som s mečom v ruke, len o teba bojovať.
A tam pod hradom za luny polnočnej,
spojili sa naše tela vo výre vášne,
teraz nám je obom hej,
a Marigold ešte stále, píšem o tom básne.
Tvoj Geralt
Prepáš ale máš to asi trochu pomílené vzťah Geralta a Ciri . Ciri je v skratke jeho adoptívna dcéra 🙂
ale ináč pekné skôr by som tam dal Yenefer
Nebo prohodit Geralta za Cahira 😉
Zas blíží se čas, vyrazit na lov, zaklínač meče si brousí,
obléká kazajku, dopíjí pivo a zkracuje své šedé vousy.
Nestvůry v kraji již cítí se nejistě, když Geralt jak kočka jim vychází vstříc,
budou se bránit, leč padnou na místě- vyhrává ten kdo má síly víc.
Šedý dým války se prohání krajem, půda je na rudo zbarvená,
zástupy jezdců na přízračných koních, to vše jen smrt znamená.
A Lvíče z Cintry, kráčíc krajinou, sleduje osud světů a svůj,
Oblékám kabát a vyrážím do kraje, musím být u toho stůj co stůj.
Tak asi takhle.. 🙂
A líbil by se mi ten steelbook vpravo nahoře, kdyby náhodou.. 😀
Nádherná, má přenádherná Triss….
Ty jenž tak zaplavena v hořícím světle. Ty jenž probudilas ďábla ve mně. Tvé oči mě zaživa spalují a má krev vře při tvých dotecích. Jsem jak smyslů zbaven. Ty jenž si mě stáhla z nebe a já naplňujíc se touhou pobýt ve tobě. Jak já toužíc po tvém dechu, vůni a tělu. Prožívat chtíč jenž mě sužuje a ty, ty jediná co mě ovine. Tvé tělo jako by mě ukovalo. Srdce, které blázní při tvém chtivém pohledu. Ach Triss, má Triss chci tě cítit na mém klíně a do ouška špitat ti, jak miluji tě.
Och Ciri, jak nám hvězdy krásně svítí. Lásku svou já tobě chtěl bych vyznat, tvé rty vroucně líbat. Už nikdy bez tebe nechci být, jen pro tebe chci svůj život žít. Nechť je naše láska šťastná jako tato noc slastná.
Paní Jezera, máš nejkrásnější prdel z celý Temerie… (tohle nikdo netrumfne… – souhlasí 11 Brux z 10… :D)
Na jednom stole dítě leží,a na tom stole dýchá jen stěží.Trhá přikrývky jako by měl nemoc kopá nohama,není pro něj pomoc.A nyní krví zajíká se,a několik postav kolem něj motá se.Ticho nastalo venku děsivě lije,dítě se probouzí s očima Zmije.
Drahá Yennefer,
máš fajn prdel, Geralt.
Best 😀 😀
Geralt vždycky uměl lichotit =D