Na Facebook stránce Zaklínač 3: Divoký hon CZ/SK proběhla soutěž o nejlepší povídku na téma prvního setkání Geralta s Ciri či Yennefer ve Witcher 3 a níže je povídka, která byla ohodnocena jako druhá nejlepší.

Pět odstínů stříbra

Tereza Marková

Geralt uháněl vpřed. Jedna větev za druhou mu šlehaly do tváře. Něco ho stále nutilo běžet. Ohnal se rukou, aby vykryl další útočící pahýl stromu. Bolelo to. Pak zakopl a spadl.

Poté, co otevřel oči, se rozhlédl kolem sebe. Už nebyl v lese, ale v pokoji plném vlajících šátků, polštářů a záclon. Už neležel na špinavé zemi, ale na posteli pokryté jemným povlečením, které hladilo jeho zjizvená záda. Pak se podíval na ruku, která ho stále bolela. Jasně viditelný otisk pelesti dával najevo, co ho probudilo. A na mysl mu konečně přišla otázka, co ho do té postele vlastně dostalo.

——————————

 Geralt ve spěchu skočil do stoky a okamžitě ho následovalo další tělo.
„Marigolde, co to tu sakra zase vyvádíš?“
„Zpíval jsem o kráse žen té nejkrásnější z nich.“
„A proto tě chtějí teď všichni zabít?“
„Tedy, ona jaksi nebyla tak úplně nezadaná.“
„A toho sis nemohl všimnout trochu dříve, že?“
„Kráse a umění nelze poroučet.“
„Jasně a proto se teď tady válíme ve sračkách. Vstávej, musíme se projít kanálem, když už jsi nás sem dostal.“
„No já jsem teda dobrovolně do stoky neskákal.“
„Měl jsem tě raději nechat nahoře, aby tě seřezali jak psa?“
„Ne. Ale stejně byli nějak moc agresivní. Obvykle se z toho dokážu vykecat. A ta holka mě nějak moc přitahovala.“
„Počkej, co myslíš tím ‚moc přitahovala‘? Že jsi byl nějak omámený?“
„Je to možné.“
„Asi se tam budu muset později zajít podívat. Teď musíme zmizet.“

——————————

Ovšem jak se dostal do této postele? Že by to ho vypil nějak moc a pak se vyspal s nějakou děvečkou? Či dokonce za to zaplatil? Po kontrole měšce se ukázalo, že zaplatil tak maximálně pár piv. Tak co dělá v takovém pokoji? A kde má svůj stříbrný vlčí medailon?

——————————

 „Hej ty, co jsi zač? Co děláš v naší hospodě?“, křičel opilý štamgast šourajíc se mezi stoly obyčejně vypadající hospody směrem ke Geraltovi. „Takový, jako ty, tu nechceme!“
„Nepřišel jsem dělat problémy“, odpověděl bělovlasý muž, „jen si dám pár piv a zase půjdu.“
„Máš divný obličej. Jsi divný. Nepatříš sem. Hej chlapi, tady ten potřebuje vysvětlit, že tu nemá co pohledávat.“
Než stačilo místní osazenstvo zareagovat, do místnosti vešla vysoká žena. Nebyla vysloveně krásná, ale něco na ní donutilo všechny muže v místnosti se zastavit, ztichnout a v úžasu se na ni podívat.
„Ale pánové. Vy byste snad chtěli učit mého přítele? Ale co vás to napadlo…“
Po svém proslovu se upřeně podívala na Geralta, kterému nějak zatrnulo v týlu. A medailon se podivně otřepal, ale pak zase zklidnil.
„Pojď, bělovlasý. Popovídáme si. Své zbraně nech tam, kde teď jsi.“
Geralt neschopen odpovědi sundal popruh, který držel jeho jak stříbrný tak i ocelový meč a vydal se vstříc ženě. Koho mu jen připomínala? Záleží na tom?

——————————

Geralt vstal z postele a prošel se k umyvadlu, aby si opláchl obličej. Ale než první krůpěje vody dopadly na jeho pokožku, někdo rozrazil dveře.
„Geralte, kde máš kalhoty?“ ozval se známý ženský hlas.
Zaklínač se otočil a podíval se na příchozí. „Ciri? Co? Nevím.“
Nasupený pohled dívky ho donutil se rozhlédnout po okolí.
„Támhle.“
„Obleč se prosím.“
„Co tu děláš, Ciri?“
„Spíše co tu děláš ty?“

——————————

 Neznámá dáma se usmála na Geralta odzbrojujícím úsměvem. Přišla k němu blíž a pohladila ho po jeho zjizvené tváři. Pak ho chytla za ruku a vedla si ho skoro jako na vodítku do pokoje v patře hospody.
„Pojď bělovlasý, já tě přece nekousnu.“
Teď se už medailon začal ozývat, ale Geraltovi něco zatemňovalo jeho reakce. Měl jen jedinou potřebu. Jít za ní a ukázat jí, jaký je muž. Jeho poslední myšlenka byla otázka, proč by to vlastně měl dělat.

——————————

„Co jsi tu dělal, Geralte?“
„Nejsem si jist. Pamatuji si na nějakou ženu. A pak jsem asi s ní šel na pokoj.“
„Už zase? To se neumíš ovládat? Co by na to řekla Yennefer?“
„Ale já nechtěl. Nějak se mi zamlžilo v hlavě a musel jsem.“
„Jsi si jistý, že se ti zamlžilo v hlavě, nebo spíše někde na úrovni třísel?“
„Ano, jsem si zcela jistý. Tedy alespoň v tomto. Ale nevím, kde je můj medailon.“
„Kam jsi ho dal, Geralte? A proč jsi ho vlastně sundal?“

——————————

 Odhalený kotníček v Geraltovi vzbuzoval vzrušení. Ladné křivky stehna přecházející v dokonalé tvary oblého zadečku už nahrnuly krev nejen do jeho tváří. A poté, co se její šaty ocitly na zemi, to již nevydržel a vrhnul se na ní. Ona ho však velmi snadno odrazila zpět.
„Ale ty blázínku, nespěchej. Chci si tě vychutnat. Klekni si pěkně přede mnou.“
„Vrrr.“
„Ale no tak pejsku. Kleknout! A štěkni.“
„Haf.“
„Ale nekousej. Budeš hodný pejsek, že?“
„Haf.“
„A hodný pejsek potřebuje obojek.“
„Haf?“
„Sundej si tu věc z krku a nastav své Paní svůj krk,“ přikázala hlasem, kterému prostě nešlo odporovat či vzdorovat. Geralt sundal medailon, který se třepal více než osika uprostřed uragánu. Přišlo mu to strašně vtipné.
„Ukaž mi, jak jsi dobrý a hoď ten medailon do té misky v rohu.“
Geralt se napřáhl a medailonem přesně trefil špinavou misku od jídla. Žena ladným krokem došla k misce a sehla se, aby z ní medailon vysypala a následně ho onou miskou zakryla. Pak se k němu vrátila s obojkem v ruce.
„Tak pejsku. A teď si panička bude hrát.“

——————————

Zmatený Geralt procházel po pokoji sbíraje další kusy svého oblečení a hledal ztracený medailon. Nakonec ho našel v rohu místností pod převrácenou miskou na ovoce. Jako by ho tam někdo dal, aby byl co nejdále od postele.
„Teda takto jsem si naše shledání nepředstavovala. Kdyby tu byla Yennefer, tak bych to pochopila. Ale takto? Co to do tebe vjelo?“
„No víš, co jsem se probudil v tom lese, tak jsem nemohl Yennefer najít. A pak se na Kaer Morhen objevila Triss a…“
„A?“ prohlásila Ciri poněkud ostřejším tónem.
„Potřebovala pomoci. Donesl jsem jí lektvar. A pak…“
„A pak co?“ pronesla už doslova ledově.
„A pak mi poděkovala svým způsobem.“
„Jinak řečeno ses s ní vyspal.“
„Ehm.“
„Doufám, že to bylo naposledy.“
„No…“
„Chceš mi říci, že jsi Yennefer podvedl více než jednou?“
„Tedy…“
„Ty jsi prostě neuvěřitelný!“
Ciri nasupeně chodila po pokoji. Koukla se na Geralta, pak na postel, pak do rohu na mísu a pak zpět na Geralta.
„Něco mi tu nehraje. Proč jsi sundal ten medailon?“

——————————

 Polonahý Geralt s obojkem na krku s připojeným vodítkem poskakoval okolo vysoké nahé dámy, jejíž dlouhé vlasy spadaly na její pevná ňadra a tvary jejího těla nenechaly jediné mužské oko pohlédnout jinam.
„A teď mi posloužíš. Na postel. A natáhni ruce za hlavu.“
Geralt si poslušně lehnul. Jeho natažené svalnaté ruce chytla do svých rukou a zrovna se chystala je přivázat, když najednou někdo vrazil dovnitř. Rychle se podívala na příchozího, ale to už na ní letěla stříbrná šipka.

——————————

Geralt marně přemýšlel, proč sundal medailon. Vůbec si na to nepamatoval. Matně si vzpomínal, že šel z nějakého záhadného důvodu s nějakou dámou do schodů, ale nic dalšího.
„Vyhlédla si tě sukuba. Ale s tou by sis měl normálně poradit, Geralte. Takže je otázkou, jak to, že jsi jí málem podlehl.“, přemýšlela nahlas Ciri.
„Musela to být kletba“, prohlásil Marigold.
Geralt nad tím uvažoval. Pokud by to byla kletba, vysvětlovalo by to, proč nedokázal reagovat na všechna ta varování. Ale kde se vzala? Kdo ji seslal?
„Ciri, kde je vlastně ta sukuba?“

——————————

 Sukuba se pokusila uskočit, ale přesto ji šipka škrábla na rameni, což jí viditelně způsobilo bolest. Dívka s popelavými vlasy se na ní podívala nenávistným pohledem a tasila svůj stříbrný meč.
„Dej ty svý špinavý pracky pryč, ty hnusná potvoro!“
Sukuba zasyčela a připravila se ke skoku. Jenže to už vzduchem letělo ostří stříbrného meče, který držela v rukou dívka se stříbrným medailonem ve tvaru kočky na krku.
Sukuba se ostří na poslední chvíli vyhnula a vyskočila oknem ven.
Ciri se za ní chtěla vrhnout, ale Marigold stojící ve dveřích na ni zakřičel, aby zastavila. Sukuba mezitím zmizela ve vedlejší uličce.
„Co to s ním je? Vypadá jak omámený.“, divil se Marigold při pohledu na Geralta.
„Je něčím otrávený. Ale běžné jedy by na něj neměly účinkovat. Musí to být něco magického.“
„Ale co s ním. Jak to teď nahého poneseme?“
„Neponeseme. Sukuba se už asi nevrátí. A kdyby ano, budeme tu na ni čekat. Necháme Geralta se z toho vyspat.“

——————————

„Utekla oknem. Ty jsi byl vážně mimo, že si to nepamatuješ, Geralte?“, znechuceně si odfrkla Ciri. Pak se otočila na Marigolda a zeptala se: „Kdo by mohl v tomto městě vytvořit takovou kletbu?“
„O ničem nevím, ale poptám se svých kontaktů.“ prohlásil Marigold, otočil a odešel.
„Ty se pořádně umyj a za chvíli se sejdeme dole“, prskla Ciri a ponechala Geralta v pokoji samotného.

Po vydatném obědě, který Geralt očividně potřeboval, se do hospody vrátil Marigold.
„Mám dobré a špatné zprávy. Které chcete slyšet dříve?“
„Vybal to, Marigolde“, odsekl Geralt.
„Takže dobrá zpráva je, že se povídá, že je ve městě čarodějka. Špatná je, že nikoho neví, kdo to je. A taky k sobě nikoho nepouští a s nikým nechce mluvit.“
„Doufám, že alespoň víš, kde bydlí“, odcedila Ciri.
„To je ta druhá dobrá zpráva. Bohužel ta druhá špatná je, že se tam nedá normálně vejít, protože na dveřích je magický zámek.“
„Tak na to si ještě posvítíme“, prohlásil Geralt, čímž dal najevo, že debata skončila a jde se na návštěvu.

Dvě sady chodících mečů a jedna loutna se dvěma nohama dorazili před honosný dům s dveřmi opatřenými tabulkou „Nerušit, neklepat a nevstupovat“. Dveře vypadaly značně bytelně a Marigoldovo klepání či pokusy o otevření neměly valný efekt. Načež Geralt sáhnul na kliku a dveře se samy otevřely.

S velkou ostražitostí dovnitř vstoupily dva stroje na zabíjení následované vyděšeným bardem. Z prázdného přízemí vystoupali po schodech k jediným dveřím. Ve vzduchu se vznášela vůně šeříku a angreštu. Geralt sáhl na kliku a otevřel. Vzduchem se mihl pramen rezavě kaštanových vlasů a ozval se známý hlas: „No to je dost, že jdeš, Geralte.“

——————————

A kdo je vlastně Tereza Marková?

Aby nedošlo k ovlivnění poroty při hodnocení soutěžních povídek, Marek Tvrdý publikoval svou povídku pod tímto pseudonymem.