Jakožto skálopevná fanynka Sapkowského knižního díla jsem k němu hodně přihlížela i při hraní her a musím se přiznat, že znalost knih mi přinesla velmi odlišný herní zážitek, než kdybych je bývala nečetla.

V prvním díle mě velmi překvapila možnost zvolit si stranu. Ačkoliv je to typický RPG prvek, nepřišlo mi, že by se tvrdohlavý mezek jako Geralt opravdu vzdal své neutrality. Už v knize mu říkávali, že nemůže zůstat neutrální pořád…zůstal.

V druhém díle bojoval Geralt s drakem, no a zaklínači draky nezabíjejí. V povídce Hranice možností Geralt sice na draka vyrazí, ale jen kvůli Yen, také se zde zmiňuje o tom, že drak není monstrum a útočí na dobytek pouze, když má hlad, drak by tedy nezaútočil na celé město.

To jsou ale pouhé drobnosti, na které se dá velmi snadno zapomenut v zapálení pro herní svět. Příjemné jsou momenty, kdy narazíte na události typické pro knižní předlohu, jako je věčné tahání Marigloda z problémů, nebo na zmínku o vaší oblíbené postavě – za mě Emiel Regis aneb upír, co si doma pálí kořalku a nepije krev. 🙂

Co vy ostatní? Četli jste Sapkowského knihy? Pokud ano, jaký je váš názor na odlišnosti her a knih? Pokud ne…styďte se a rychle se do toho dejte.

Myslím že CDPR sa podarilo veľmi pekne nadviazať na Sapkowskeho a nič neskaziť. Príbeh v hrách je dokonca na dosť solídnej úrovni, postavy také ako opisoval Sapkowski. Jediná vec, ktorá mi na hrách nesedí je práve tá neutralita. Ostatné nejako prekusnem, ale tá neutralita mi nedá spávať :D.